Vesmíre, nezlob se!

Únor 2015

Nevratná

25. února 2015 v 10:28 | Rina |  Poezie
Tak jsem trochu zabruslila do sentimentu ...

Angels -W.T.

24. února 2015 v 21:51 | Rina |  Hudba
...

Konec bez konců

24. února 2015 v 21:50 | Rina |  Poezie
Z pocitů do slov...?

Zeměpouta

14. února 2015 v 11:11 | Rina |  Poezie

...kdo by (ne)chtěl být odpoután?

Za námi

12. února 2015 v 6:41 | Rina |  Poezie
Dva kratší jen-tak-pisy o tom, co už nevrátíme ... ale k čemu se vracet chceme

... jen my?

11. února 2015 v 20:05 | Rina |  Myšlenky
Ve vlnách burácení … v dešti, který už ani nevíme, kdy začal a jak přesně dlouho trvá. … Chceme nebe zbavit slz, chceme zřít slunce, ale stále jen prší, kapky deště ťukají na okenice, chtějí se dostat až do nitra, až k nám … ve svém pochmurném hábitu, který nás nutí pochybovat a vzdávat se … pochybovat o sobě, o druhých, znovu a znovu … pochybovat stále … nenalézat vlastní smysl, být ztraceným a nechávat se splavit říční vodou slzavého koryta.
Čekáme na věci, které zamezí déšť, čekáme na úsvit, paprsky slunce, čekáme, až někdo odrhne uplakaná mračna jako ranní závěs šeravé ložnice… vystřihne nám je ze zraků … čekáme, až nám někdo zavře oči před tmou a bolestí - NĚKDO, kdo nikdy nepříjde nebo NĚCO, co se nikdy nestane … stejně jako kukačka nezačne krákat a havran nezbělá a listí neopadne v létě a nezazelená se vprostřed ledna … koryto proudí i přes naše zoufalé volání a žádosti … a vstupují do něj jiní, co se nechají splavit … a jiní se drápou z něj… a jiní jdou kolem po ušlapaných cestách a sledují nás, zmáčené a znavené a možná se jen ohlédnou a půjdou dál a možná nám pomohou, možná nám podají ruku … jenže my jsme ti, kdo ji přijímají. Koneckonců to naše mysl se rozpila do marnotratnosti, to my hledáme směr, to my chceme vystoupit - to my se musíme rozhlédnout a spatřit zeminu, louky, pole a lesy všude kolem nás - to my musíme zjistit, že se můžeme kdykoliv přestat topit … to my musíme zřít slunce opodál a jeho svit, nechat rozpustit oblak nad vlastní hlavou …
jen my


Slunečnicové pole

6. února 2015 v 19:25 | Rina |  Poezie
Volné pokračování o jiných žlutých květech, co čarují úsměv na tváři ... Oh ano, slunečnice já velmi ráda.
hudba <<-
http://www.hospiczdislavy.cz/wp-content/uploads/2010/11/motýl-a-slunečnice.jpg