Leden 2015

Čekání

23. ledna 2015 v 22:03 | Rina |  Poezie
Jeden ranní spis, který šel tak nějak od srdce a který bych zde chtěla mít ...


Nástupiště času

21. ledna 2015 v 19:38 | Rina |  Poezie
...

Léto a podzim

19. ledna 2015 v 18:56 | Rina |  Poezie
Hoku pokus - nicmocus, kudy z nudy, klapka akce, tentokráte šlo to hladce ...

Dno

18. ledna 2015 v 20:42 | Rina |  Myšlenky
...

Ztracené otazníky

15. ledna 2015 v 20:13 | Rina |  Myšlenky
Byli jsme dětmi, uzlíky lumpáren třímající v nevinnosti, pohlcení zvědavostí po světě. Kde jsme se to jen octli? Co je to za velké místo, co snad nikde nekončí a prý je kulaté? Proč hvězdy svítí jen v noci? Proč se denní a noční nebe od sebe tolik odlišují … proč ta paní na nádraží pláče a tváří se tak nešťastně? A proč má ten vlak zpoždění? A proč … Toužili jsme po odpovědích na vše, co se nám, byť i pouhou náhodou, nachomýtlo do myšlenek. Ty zemitějšího ( chcete-li prostějšího) charakteru nám byly úsměvně zodpovězeny, otázky nadpřirozena však zůstaly dosud neprobádané. Třeba, jistli je Ufo skutečné či nikoliv a zda nebe někde končí a pokud ne, jak je to možné? Byla první slepice nebo vejce? A jsme všichni z opice? Odbývali nás mávnutím ruky, větou "na to se neptej" a "to nikdo neví", případně "zeptej se někoho jiného" a nebo pouhým pousmátím doprovázeným "Ach, ty můj malý fantasto."
Trpělivě jsme vyčkávali a své otázky dokola a dokola opakovali, jenže odpovědi jako by se sami zadrhly někde tam … v mezihvězdném prostoru...daleko daleko, kam se pro ně nikdo neodvážil. A jak čas plynul, stromy shazovaly své listí, život odumíral, aby mohl znovu pučet a kvést, jsme na ně zapomněli. Smířili jsme se s "Asi", "možná" a "nevím" … Přeci už jsme nebyli ti malí fantastové - tenkrát už jsme se pomalu stávali sluhy své reality. A odpovědi tak zůstaly schované někde tam, za hvězdami, v naší mysli nebo možná i někde kolem nás, kousky zlata, které přes své černobílé zraky nejsme schopni spatřit. Otazníky, co jakby přestaly patřit do naší mateřštiny. Odpovědi, na které jsme se zapomněli ptát … a bez otázky nelze na nic odpovědět.

Ta na F ...

11. ledna 2015 v 17:52 | Rina |  Myšlenky
Fantazie je bezrozměrná veličina. Je to množina našich nejtajnějších snů a přání a představ, leckdy prchlivých a pomíjívých, jako se nálady střídají během dne. I fantazie mění své kabátce, převléká se, nasazuje a odhazuje masky, někdy kruté, jindy milosrdné. Nikdy vás nemůže omrzet, jelikož vám neúnavně předhazuje nové a nové myšlenky k prozkoumání. Stejně jako plyne život, ona jde s vámi. Doprovází všechny a všude. Je tím posledním sbohem, které jste nestihli dát, končetiny v těle mrzáka, krajina v očích nevidomých, hudba pro hluché … Sníte a sníte a sníte … správná fantazie se však s realitou nikdy nesetká, neb by ztratila svou jedinečnost a vy už byste neměli důvod se k ní vracet a to ona nechce - vždyť vás miluje až k zbláznění. Bez vás by zemřela a vy bez ní taktéž.
Vtípkuje s vámi nebo vás přivádí k pláči a pak se lidé ptají, kdo nebo co vás tak rozesmálo či rozplakalo … A vy najednou nevíte, ikdyž je to tak zřejmé.
Nedá se jí srovnávat s žádnou z pozemských radostí a trápení. Ona je vládkyně zcela jiných světů. Světů, které vás pohostí a zahřejí i v časech zimy a mrazu a někdy vám zcela bezděčně ukáže onu správnou cestu, kterou chcete kráčet nebo i tu, kterou kráčet nechcete. A přitom po vás nechce … vůbec … vůbec … nic.

Uprchlík (před nocí)

7. ledna 2015 v 20:23 | Rina |  Poezie
Takové jedno veselé "dílečko" alá kudy z nudy, stvořené při poslouchání Enyi. (:

O ničem a všem

4. ledna 2015 v 15:36 | Rina |  Poezie
O ...

Naposled

2. ledna 2015 v 12:26 | Rina |  Poezie
...